Písničku tentokrát nezaspal nikdo a téměř všichni vyběhli ven pro lístečky s písmenky. Byli jsme překvapeni, že jsme je nenašli na stejném místě, jako včera. Po chvilce pátrání jsme je ale objevili a pak už začali horečnatě sbírat, abychom jich měli dost na skládání slov. Na to jsme měli deset minut, po kterých jsme sečetli bodíky. Většina z nás si oproti včerejšku polepšila.
Před snídaní jsme se pustili do úklidu svých námořnických kajut, protože jakmile Báry dojedly, šly nám náš (ne)pořádek ohodnotit. Dnes převažovala sluníčka s mráčky nad sluníčky, objevil se i mráček, ale blesk nebyl naštěstí žádný. Již tradičně jsme si zakreslili bodíky, dnes už ale i do lodiček jednotlivých posádek, a paní učitelka udělila truhličky. Za včerejší dobré skutky je získali: Bruno a Eliška Kl. za podělení se o písmena s těmi, kdo žádná nenašli, a Bruno a Vašík za zapůjčení šátků těm, kdo je neměli. Lebka jako trest za porušení pravidel nebyla žádná. Také jsme si prohlédli fotky ze včerejška, aby se nám lépe psaly deníčky.
Po jejich zapsání jsme si poslechli další část příběhu o Odysseovi a hned se pustili do plnění dalšího úkolu. Nejdříve jsme si museli vyrobit stádo divokých horských koz – naplnit balónky vodou, které pak dospěláci zavázali a rozvěsili na šňůru. My jsme dostali do posádek luky a šípy a během následující půl hodiny se snažili co nejvíce zvěře ulovit. Nebyli jsme sice tak úspěšní jako Odysseus a k svačině jsme tak místo pečínky měli mrkev, ale zase jsme si všichni vyzkoušeli, jak se lukem střílí, a oproti prvním pokusům se výrazně zlepšili.
Paní učitelka nám pak představila další námořnickou zkoušku, na kterou se ale budeme připravovat několik dní, než ji zkusíme splnit. A tou bylo uzlování. Ukázala nám první dva uzle – liščí smyčku a ambulanční spojku a my jsme je po posádkách trénovali. Jen místo klád nám sloužily naše nohy a ruce.
Pak jsme se sesedli do kroužku a poslechli si další část příběhu, tentokrát daleko delšího, o setkání s Kyklopy. I na ně jsme si pak v lese zahráli. Paní učitelka a Báry představovaly Kyklopy a my jsme se snažili pronést lístečky z jeskyně ven. Bílé byly ovce bez Řeků, červené s Řeky, takže výrazně cennější, a tak všechny posádky zvolily taktiku – holky bílé, kluci červené. Ale Kyklopové byli nebezpeční a po skončení nám zůstalo jen po třech červených lístečcích na posádku. Ovšem naši dospěláci si pěkně mákli, cesta byla dlouhá, do kopce, přes kameny, pařezy, klády, mezi jedličkami a borůvčím, a my jsme přeci jen trénovanější :-). Vyčerpaní jsme usedli do jídelny k výborné gulášové polévce a skvělému smažáku s brambory (a kečupem). Baštili ho i ti, kteří předem hlásili, že ho nejedí, takže na pana učitele moc přidávání nezbylo. Během poledního klidu jsme byli opravdu v klidu, což paní učitelka ocenila, a ještě jsme napsali další pozdravy domů. Zítra vše odesíláme, těšte se.
Zatímco dopoledne bylo ještě zataženo, po obědě se udělalo krásně, sluníčko hřálo a svítilo, a tak jsme se mohli zase koupat. A bylo to super, dneska jsme neměli odsunuté krytí, takže uvnitř bylo jak v deštném pralese a náš řev se dokonale rozléhal (viz. video). Po převlečení a pověšení plavek i ručníků na šňůry (vzorně si nosíme potřebný počet kolíčků) jsme si zahráli na hřišti hru Klárky a pak Aničky, zatímco většina kluků hrála fotbal.
Nasvačili jsme se a paní učitelka nám přečetla pokračování Odyssea, tentokrát kratší než byli Kyklopové. A nás tak čekala další hra v moři, respektive v lese. V něm bylo totiž rozmístěno deset karet s českými příslovími a naším úkolem bylo je po jednotlivcích vyhledat, naučit se je zpaměti, zapamatovat si číslo karty, doběhnout ke králi Aiolovi (tedy vlastně královnám) a tam to bezchybně zašeptat do ucha. Časový limit byl tři čtvrtě hodiny a polovina z nás to v něm stihla všechno. Byl to hrozně těžký úkol, protože jsme celou dobu běhali do kopce, z kopce, přes překážky a ještě si museli pamatovat, co říci. Také paní učitelka při vyhodnocování říkala, že před námi smeká (jen zrovna neměla svůj slamák po ruce). Na konci dnešního povídání můžete zkusit hádat podle našich „přeřeků“, o jaká přísloví to vlastně šlo.
A už byl čas na večeři (zapékaná kolínka se šunkou), po které jsme se osprchovali, ale nepřevlékali se do pyžam, protože jsme měli na večer slíbený táborák. Po posádkách jsme se vypravili na dříví do lesa a poprvé jsme využili znalost uzlů a zapůjčené uzlovačky, protože jsme nasbírali dvě otýpky, každou svázali liščí smyčkou a odnesli k ohništi. Zpívali jsme písničky z našich deníčků, některé jsme si dokonce vyžádali několikrát opakovat. Paní učitelka nám také prozradila, že nás zítra čeká horská túra na Čertovo jezero, kdy budeme muset vstát dřív, a bez rozcvičky a deníčků se po časné snídani vypravit na vlak, který nás odveze pod Špičák, odkud začneme naši výpravu. Paní domácí tvrdí, že je to maximálně půldenní výlet, takže doufáme, že to za celý den zvládneme :-). Držte nám palce.

Co je to?

Lepší dravec v hrsti … Lepší vracet v hrsti … Lepší zabalenej vrabec … Lepší vrabec v srsti …Dvakrát měř, jednou řveš. Dvakrát měř, jednou věř.
Posvícení je největší tma. Pod svícenem je nejlepší / nejhorší tma.
Jak jámu někdo někomu kopá. Jak jámu vykope, ten tam do ní spadne.
Nemluviti zlato.
V nouzi najdeš kamaráda.