Den sedmý 20.6.2013
Hned ráno nás paní učitelka dostala rozcvičkou. Sice nás varovala, že je to poslední den, ale nevěnovali jsme tomu moc pozornost. Takže jsme byli nemile překvapeni, když před hotelem bylo úplné minimum písmenek. Pak nám opět poradila, že máme poslední rozcvičku a Vojtovi došlo, že "to bude asi rozdělený", a už všichni běželi na všechna místa, kde během týdne kartičky byly.
Po snídani nás čekal poslední úklid, přesto (nebo právě proto) jsme se na něj někteří vykašlali, takže bly další dva blesky a tentokrát díky nim i neúčast na čtení deníku a prvních závodních úkolech. Protože stejně jako soutěžili Penelopini nápadníci, soutěžili jsme i my. Nejdříve nás čekaly tři disciplíny na jednotlivce a pak tři na posádky. Zatloukali jsme hřebík na nejmenší počt pokusů (Edíkovi se to povedla na dva "tlouky"), běhali ve velkých holinách a veliké pláštěnce, skákali nebo běhali v pytli. Po posádkách jsme nejdříve stříleli z luku jako Odysseus, tentokrát jsme ale nelovili divoké hosrké kozy, ale mířili jsme do terče. Naše výkony posádce se sčítaly. Druhá posádková disciplína nám dala pěkně zabrat, měli jsme uběhnout vyznačenou trasu s nohama svázanýma k sobě navzájem šátkem. Zatím se nám nedařilo domlouvat se, každý táhl po svém a tak se objevilo i několik slz. Všichni ale nakonec úkol zvládli! Posledním úkolem bylo nanosit si z vnitrozemí do přístavu dostatek pitné vody od pramene. Použít jsme k tomu ale mohli jen své tělo a les (tedy přírodniny). Taktiku jsme neměli, zato jsme se hned pustili do přenášení v dlaních. Bohužel nám nějak chyběla nádoba, do které bychom vodu přelívali. Pak pár z nás napadlo použít velké listy a kůru, a hned to šlo líp. Sice bychom z množství, které jsme si nanosili, asi dlouho nepřežili :-), ale i tak jsme si zasloužili pochvalu.
K obědu byla hrachovka a řízek s bramborem a po obědě polední klid s posledními došlými pohledy. O půl třetí jsme skočili do bazénu a hodinu z něj nevylezli. V lese ve stínu jsme převzali medajle za své výkony v dopoledních soutěžích a pak už nás čekalo poslední čtení z deníku a poslední úkol. Když se Odysseus setkal se svou manželkou, dlouho si vyprávěli, co všechno Odysseus na svých cestách zažil. A na Penelopiny zvídavé otázky jsme měli odpovídat i my. Paní učitelka nám dala každé posádce list s osmi otázkami a my je měli zodpovědět co nejrychleji a co nejsprávněji. Některé byly lehké (jako třeba jméno našeho hotelu), jiné těžší (jméno nejvyšší hory Šumavy, o které jsme sice hovořili téměř denně a dívali se na ni z hotelu, ale i tak jsme se dozvěděli, že se jmenuje třeba Šumavská hora) a další jsme netušili vůbec a museli jsme po odpovědích pátrat. Naštěstí nejsme líní, a tak jsme zjistili i nadmořskou výšku hotelu i jméno pana kuchaře.
Výjimečně byla večeře už v pět (pizza a přidávali jsme si i šestkrát), protože večer jsme pak u táboráku opékali buřtíky a několik z nás i chleby. Po večeři jsme se sešli na hřišti ve stínu kolem velkého šátku prostřeného odměnami (děkujeme moc, všechno jsme využili). Nejdříve jsme zpívali a povídali si o tom, co se nám na škole v přírodě líbilo, co jsme se naučili nového a co třeba si myslíme, že bychom měli ještě vylepšit. A pak už konečeně přišlo slavnostní vyhlášení výsledků. Posádky byly úspěšné v tomto pořadí:
1. místo Smrtící chapadla 51 bodů
2. místo Stříkači 49 bodů
3. místo Plavčíci 46 bodů
Je vidět, že to bylo opravdu velice vyrovnané a až do konce nebylo jasné, jak to dopadne. Následovalo vyhodnocení námořnické soutěže jednotlivců, do které paní učitelka započítala i naše výkony při rozcvičkách a úklidu kajut, a tam to dopadlo takto:
1. místo Vojta 34 bodů
2. místo Edík 30 bodů
3. místo Lucinka J. 28 bodů
Dostali jsme námořnické glejty s dosaženou hodností a odměny a pak se přesunuli k nástěnce, kde jsme si sundavali svá kormidla, truhličky, lebky a paní učitelka nám je lepila na druhou stranu glejtu. Kdo měl uklizeno v kufru, šel do lesa na dříví, abychom měli na táborák.
U něj jsme zpívali, pekli buřty a chleby a hráli si. Kolem půl desáté nám páťáci přinesli zprávu, která je prý pro nás. Eliška Kř. nám ji přečetla, byla od Kipču. Psal nám, že jsme úspěšně překonali všechny nástrahy Odysseovy cesty, splnili všechny úkoly a tak si zasloužíme část jeho darů, které si domů přivezl. Pokud o ně stojíme, máme se vypravit na místo, kde jsme našli deník. Chtěli jsme všichni a tak jsme vytvořili dlouhého hada, paní učitelka nás vedla, a vyrazili za odměnou. Naučili jsme se říkat "Stop", když jsme měli nějaký problém, a tak nám cesta uběhla bez hádek. U kamene, kde byl před týdnem deník, bylo dnes opravdu plno odměn. Dřevěná zvířátka na malování, Dinosauři v kostce, hmyzí logické puzzle, DVD se zvířátky, encyklopedie "Už vím proč". Domlouvali jsme se, co s tím, vypadalo to, že si někdo něco vezme domů a zbytek nebude mít nic, ale pak přišla Eliška Kř. s nápadem, že si každý vezme jedno zvířátko (protože jich je sedmnáct) a ostatní věci že vezmeme do třídy a budou společné. S tím všichni nadšeně souhlasili. Lucinka J. pak navrhla, aby se ro zvířátka chodilo podle pořadí v námořnické soutěži, což bylo fér, a tak jsme si vš rozebrali a vydali se na zpáteční cestu. V dálce se začínalo blýskat, tak jsme byli rádi (tedy hlavně paní učitelka), že jsme to stihli. Uvidíme, jestli v noci bude bouřka, nebo jestli se nám to vyhne. Kapek spadlo jen pár, tak jsme ani nezmokli.
Na pokojích už jsme si jen vyčistili zuby, převlékli se do pyžámek a zavrtali se do pelíšků. Umýt si nás budete muset až doma :-). Po poslední večerce jsme usnuli jak když nás do vody hodí.